Když v Thajsku vystoupíte z letadla, tak bude asi první co uvidíte reklamní nápis se symbolem tygra pivovaru Singha. Bude vás provázet i na cestě z letiště k hotelu. Tam budete požívat jeho výrobky, stejně tak jako v luxusních restauracích a i v tom nejšpinavějším baru Bangkoku. A když budete tuto zemi opouštět, tak vám žlutá neonová zář Singhy bude na rozloučenou svítit do oken letadla. Singha je prostě obr, který má Asijsko-Thajský trh plně v rukou.
Thajsko miluji a proto jsem s radostí uvítal, že letos ve Formuli 4 nastoupí siamský jezdec. Při úvodním podniku sezony ve Spa jsem ho viděl poprvé – a nepřekvapilo mě, kdo byl jeho hlavním sponzorem: samozřejmě, že Singha. Větší překvapení pro mě ovšem byl poznatek, že je tento jezdec potomkem rodiny, které podnik Singha patří! Od té doby pozoruji výsledky 16letého Nandhavuda Bhirombhakdiho zvláště pozorně a kriticky. Na konec sezony jsme si v Mugellu popovídali o jeho zkušenostech z první sezony v evropském špičkovém motorsportu.
RK: Jak reagovala Tvá rodina, když jsi se vytasil s nápadem, stat se závodníkem?
NB: Výborně. Táta je velkým fandou závodů a dopřál mi plné podpory.
RK: Kdy a jak jsi tuto vášeň objevil Ty?
NB: Jednou jsme jen tak z legrace vyzkoušeli motokáry. Bylo mi sedm let – a bylo rozhodnuto…
RK: S jakými zkušenostmi jsi letos nastoupil do Formule 4?
NB: Jezdil jsem především v motokárovém šampionátu jihovýchodní Asie, s automobily jsem zkušenosti neměl.
RK: Jak to vypadá ohledně popularity motorsportu v Thajsku?
NB: Jeho popularita stoupá. Každý víkend se na jednom z našich dvou permamentních okruzích závodí – především s vozy GT3. Drtivá většina jezdců ovšem nemá možnost, prosadit se jinde.
RK: Říká Ti něco jméno Princ Bira, první thajský jezdec F1?
NB: Pro nás Thajce byl Bira především člen královské rodiny. Vím o něm, jezdil ale v 50. letech a to je hodně generací nazpět. Jeho nejlepším výsledkem v Grand Prix bylo 4. místo, ne..?
RK: Jako dnes mluvím s Tebou, jsem před lety, když byl ještě v F3, mluvil s Alexem Albonem. Za opravdového Thajce ho sice nepovažuji, máte kontakt?
NB: Máš pravdu, Albon ani neumí thajsky! Osobně kontakt nemáme, s tátou ale už několikrát vyjednával ohledně sponsorshipu.
RK: Proč jsi se rozhodl pro Formuli 4?
NB: O třídách motorsportu mám dobrý přehled – F4 je prostě logický postup z motokáry do monopostu.
RK: Tvým osobním koučem je bývalá nizozemská naděje F1 a mistr japonské F3, Carlo van Damm. Seznámili jste se letos v Evropě?
NB: Kdepak! Carlo mne koučuje již 9 let. Jezdil tenkrát ještě v Japonsku a nějak jsme si přeběhli přes cestu.
RK: Jak se Ti líbí v Evropě a kde tu bydlíš?
NB: Nebydlím tu! Po kařdém závodě létám domů. Kvůli škole – ta má dle otce a také podle mě absolutní prioritu. To je má jistota do budoucna, ne závody. Ty lety do Bangkoku a zpět jsem už přestal počítat…
RK: Jak čelíš jet-lagu?
NB: Už jsem si na to dost zvykl – za jediný den jsem zase aklimatizován.
RK: Co byly Tvé cíle pro letošní sezonu a dosáhl jsi jich?
NB: Věděl jsem, že to bude tvrdé. Mým cílem bylo prostě sbírat zkušenosti. Jestli jsem spokojen? Vždy se dá všechno udělat troche lépe, než se to právě povedlo… Tenhle ročník měl mnoho dobrých ale i zlých okamžiků
RK: V čem vidíš Tvé slabiny?
NB: Na začátku dne jsem krajně motivovaný, musím ale přiznat, že mi neúspěchy někdy dávají dost zabrat a morálně se pak někam propadám. Možná jsem tak trochu lenoch… Ale pracujeme na tom.
RK: Co říkáš evropským tratím? Na každé jsi byl prakticky poprvé…
NB: Zamiloval jsem si hlavně Imolu a Mugello. Jsou to rychlé okruhy s převýšením a to mám rád. Na druhém konci hodnocení je například Lausitzring…
RK: Jak vypadá Tvůj plán bezprostřední sportovní budoucnosti?
NB: Již zítra a pozítří budu zde v Mugellu testovat s jedním z předních týmů. Přes zimu bych rád absolvoval jedno z asijských nebo australských mistrovství, no a roku 2023 se vrátím do italského šampionátu F4. Má situace je jasná: pojedu za špičkový tým, už nebudu nováček a tak nebude ani nač se vymlouvat. Sezona 2023 musí přinést naprosto špičkové výsledky, tak je to domluvené s rodinou. Je to má velká, ale i poslední šance – budu pod ohromným tlakem.
Text a foto: Roman Klemm
