Relativně moderní monopost-F3 Dallara F388, do kterého jsem si sedl u stánku Autoluce, je představitelem malosériové výroby. Ve Varanu jich vyrobili pro sezonu 1988 kolem tří tuctů. Oproti tomu měl pan Kommerzialrat Egon Hofer s sebou v Imole exponát zcela jiného ražení: věhlasný a pravděpodobně astronomicky drahý Ferrari 212E Montagna.

Tento vůz se vyrobil vlastně jen jedinkrát. Jeho konstruktérem byl velký Ing. Mauro Forghieri a italský génius se na něm při návštěvě „Minardi Days“ před rokem právě zde ještě stačil zvěčnit, než tento svět opustil. Mé přátelství s panem KR Hoferem mi konečně dodalo dost odvahy k tomu, abych ho poprosil o osvědčený „sit-in-test“. Svolil se slovy „ano, ale musíš si zout boty,“ načež jsem odvětil, že se „k takové příležitosti stejně převléknu celý“. A tak jsem poprvé v životě usedl v přilbě a overallu za volant Ferrari. Jaký to rozdíl k úzké karbonové Dallaře F3! Spyder z roku 1969 je dle pravidel koncipován jako dvousedadlový a je v něm spousta místa, jak pro tělo, tak i pro nohy – celek ovšem nepůsobí velmi stabilně. Nechtěl bych mít v této plechovce s tlustými pneumatikami a motorem Dino V6 za zády nehodu…

Hoferův Montagna za sebou má skutečně nevšední kariéru:
Ročník 1969 měl pro fandy rudých vozů z Maranella připraven malou zvláštnost. Enzo
Ferrari totiž rozhodl, že se jeho stáj mimo Formule 1 a mistrovství světa značek poprvé a
naposledy továrně zúčastní i mistrovství Evropy závodů do vrchu. Geniální Mauro Forghieri
pro souboj se značkami Porsche a Fiat-Abarth sestrojil jedinečný prototyp: Ferrari 212E
Montagna, jehož bázi tvořilo šasi Dino 206S, č. 020.
„Výlet do hor s jediným vozem a pilotem“ se vyplatil: Ferrariho tovární jezdec Peter Schetty
se s převahou stal mistrem. Na svém továrním voze se prosadil ve všech podnicích ročníku,
kterých se zúčastnil. Jak ve španělském Montseny, tak ve francouzském Mont Ventoux,
italských Trento-Bondone a Cesana-Sestriere, na německých kopcích Rossfeld a
Schauinsland, stejně tak jako „doma“ v Orson-Villars. Tehdy 27letému Švýcarovi to
umožnilo postup do kokpitu Scuderie pro mistrovství světa značek a ani tam nezklamal:
společně s Jacky Ickxem dojeli roku 1970 druzí ve Spa a s Johnem Surteesem třetí v Monze,
pokaždé na Ferrari 512S. Schetty jistě patřil do nejužšího kruhu Commendatorových
důvěrníků, o čemž svědčí skutečnost, že poté dva roky řídil Scuderii coby její sportovní
ředitel, než se ze světa závodů kompletně stáhl.
Ferrari dosáhl roku 1969 toho, čeho chtěl a své krátké tovární působení na kopcích ukončil.
Vůz, či lépe řečeno jeho fragmenty, byl na prodej a nebylo složité za tento rychlý unikát
dostat velké peníze. Ty měl rakouský podnikatel a závodník Egon Hofer ze Salzburgu. A měl
také vlastní Ferrari Dino 206S. 4. prosince 1969 koupil tedy karosérii „Montagny“ a další
jeho díly a nechal jimi specialistou Pierem Drogem kolem vlastního šasi č. 016 „postavit
druhý – ale ovšem znovu naprosto jedinečný Ferrari 212E“.
S vozem pak roku 1970 úspěšně závodil a je jasné, že se o tento vzácný prototyp zajímaly i
tehdy velmi oblíbené automobilové výstavy. V zimě zprostředkoval jeden Hoferův známý
expozici vozu při mnichovské Greger-Racing-Show (Sepp Greger byl shodou okolností
jedním z dřívějších velkých soupeřů Shettyho), za což mu bývalý bavorský závodník Greger
zaplatil velmi slušný obnos 4.000,- DM.
„Když jsme si po výstavě pro auto přijeli, tak ovšem bylo pryč!“ popisuje Hofer ještě dnes s
hrůzou. Zmizelo společně s několika jinými exponáty. Pátrání po těchto závoďácích zůstalo
bezvýsledné. Teprve mnohem později vyšlo najevo, že krádež spáchal jakýsi mnichovský
dealer aut, za což putoval na půldruhého roku do vězení. Když roku 1974 zemřel, tak už byly
dotyčné exponáty dávno několika překupníky temnými kanály prodány v celku nebo po
dílech dál a jejich stopy se ztratily…
Hofer se již smířil s tím, že svůj unikát bude moci obdivovat jen na fotografiích, někdy si
postesknul i nad kupní originální smlouvou s Ferrarim („Dodnes si pamatuji ten den a
datum“) z roku 1969.
Zázraky se ale dějí. „Koncem roku 2017 (tedy po téměř pěti desetiletích od krádeže) mne
zastihl telefonát ze Švédska. Volal mi kamarád, který u jednoho sběratele právě učinil
neuvěřitelný objev. Říkal, že ho zavedli do haly, kde bylo několik starších aut, většinou
schovaných pod plachtami. Jednu z nich zčásti odhrnul, přičemž se na něj z červených dvířek
smál nápis „Egon Hofer Racing Ltd.“ Podle toho správně usoudil, že se musí jednat o můj
ztracený Ferrari Montagna. Hned jsem pádil na Sever Evropy – to auto muselo
bezpodmínečně zpátky do mé garáže! Švédský majitel, který měl ohledně koupi vozu všechny
legální dokumenty, auto v zásadě nechtěl prodat – nakonec jsme se ale přeci jen dohodli,“
směje se šťastný „staronový“ majitel Ferrari 212E, Hofer – i když si auto musel de facto
„koupit dvakrát“.
Jedním z prvních, kteří se o povedené historce dozvěděli, byl konstruktér vozu, ing. Mauro
Forghieri. „A ten mne zapřísáhl, abych nechal původní části vozu v originálním stavu. Tak
prototyp totiž nejlépe dokumentoval svůj technický vývoj a maličkosti, jako třeba původní
vedení chlazení brzd vzadu a vepředu menší křidélka, která jsou zakryta větším spoilery,“
vysvětluje Hofer nerestaurovaný zevnějšek rudého spydera.
„Ze Švédska jsem zachránil jen „rolling chassis“, tedy karosérii a šasi. Originální 12válec
vozu chyběl. Měl jsem ale doma motor Ferrari Dino V6, dvoulitr pro Formuli 2 a ten jsme do
něj instalovali. Také jsem oplýval dobrou zásobou dílů Ferrariho převodovky tipo 601 a i ta je
dnes ve voze,“ vysvětluje Rakušan.
Kommerzialrat Egon Hofer se o své „znovunalezené štěstí“ rád dělí s fanoušky, pamětníky a
znalci. Jen co byl jeho 212E na podzim 2018 znovu v pojízdném stavu, už ho přihlásil na
historické Rossfeldrennen. Povedená lokalita: Přesně tam, kde před 49 lety se Schettym v
kokpitu vyhrál, se „Montagna“ poprvé znovu prezentoval udivené veřejnosti. A Hofer si ono
předlouhé odloučení vychutnává dalšími starty ve velkých historických podnicích celé Evropy
– naposledy při Minardi Days v Imole 2023…

Text a foto: Roman Klemm